pondělí 24. srpna 2015

pátek 31. července 2015

Konec dobrý, vše dobré. Tajemná truhla otevřena.

Tak nakonec vše dobře dopadlo. Černovous byl chycen, spoután a předveden před starostu Tortugy.
Po několikahodinovém dotírání nám všem vyklopil, kde schoval svoji truhlu s pokladem, kterou jsme si okamžitě vyzvedli. Jaké to ale bylo pro nás překvapení, když jsme zjistili, že je truhla zamčená a klíč chybí? Samozřejmě Černovous nám od ní odmítl klíč předat, že prý netuší, kde ho propil. Inu, co? Tohle správného piráta neodradí!

Přepluli jsme do přístavu Port Royal a u guvernéra Henry Teecheho jsme se pozdě večer dozvěděli, kde máme klíč hledat. Ten prevít guvernér ho měl celou dobu u sebe! Nabídl se, že nám ho za věrné bukanýrské služby vydá, jakmile si seženeme naši truhlu, která omylem zůstala v Tortuze. Naštěstí jsme ale hlídáním truhly pověřili jednoho z místních tortugských potrhlíků, takže nebylo těžké se pro truhlu vypravit. Stálo nás to jen další zdlouhavé dohadování a vykoulení té největší pneumatiky na světě na kopec. Co by ale správný pirát pro poklad neudělal, že jo?

Když jsme konečně truhlu otevřeli, čekalo nás sladké překvapení, ze kterého si každý pirát mohl nabrat, co jen unesl. Paráda. Tomu říkám správné zakončení našeho dobrodružství. Už se těším, co nás bude čekat příště.

Pájič

čtvrtek 30. července 2015

Bojové cvičení s dělem

Poté, co naše loď bezpečně dojela do přístavu v Port Royal, nás vzbudil místní pan guvernér a chtěl po nás vidět naše děla, která jsme si vyrobili předešlý den v Tortuze. Každý tým tedy ukázal a předvedl své dělo. Pak nám pan guvernér řekl, že půjdeme na bojové cvičení, které čítá osm stanovišť.

Na prvním stanovišti jsme se museli trefovat velikou pneumatikou do terče. Na druhém jsme dělali to samé jako na prvním, ale s malou pneumatikou. Na třetím jsme cvrnkali kuličky do  malých panáčků. Na čtvrtém jsme házeli petangové koule do kuželek. Na pátém jsme museli házet z vyvýšeného místa papírové kuličky do malého kýble. Na šestém jsme si vzali ešusy plné vody a vodu házeli přes dva metry do vzdáleného hrnce, který jsme tak měli naplnit. Na sedmém stanovišti jsme házeli kladivy do terčů. No a konečně na osmém a posledním stanovišti jsme “stříleli“ lidmi na cíl – tzn. že jsme nasměrovali člověka, který měl zavázané oči, do malého kruhu, podle toho, kolik jsme mu řekli kroků. Samozřejmě všude jsme museli nosit naše dělo s sebou.

napsal Vláďa Votava, Mořští Jednrožci

Pronásledování Černovouse

Včera jsme se se starostou dohodli, že je konečně načase chytit Černovouse a zúčtovat s ním. Proto jsme se ihned po snídani se všemi čtyřmi posádkami vydali na ostrov, kde by se údajně měl Černovous nacházet.

Když jsme došli na určené místo, Černovous tam opravdu byl. Po nedlouhém pronásledování v mrazivé vodě se nám ho konečně podařilo chytit a spoutat. Potom jsme se vrátili ke starostovi, který nám řekl, ať od Černovouse zjistíme, kam schoval truhlu. Černovous to řekl ale jen našim kapitánům, kteří truhlu od starosty koupili za 200 stříbrných.

Ještě ten večer jsme se všichni nalodili na loď a odpluli jsme z Totrugy do Port Royal. Cestou jsme se koukali na film Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly.

Ráno v Port Royal jsme po přehlídce spolu s Titány plnili na cvičišti různé úkoly. Po tomto náročném cvičení jsme dostali výborný oběd a teď už jen čekáme co se bude dít dál.

napsal Jan Kučera, Mořští Jednorožci

Bitva o Port Royal

Včera po obědě jsme měli vyrábět děla na obranu i dobití přístavu v Port Royal. Potkali jsme třetího bratra Černovouse a ten nás zavezl do Port Roayal. Večer jsme se na lodi mohli dívat na Piráty z Karibiku I. Po náročném dni se ale skoro nikdo nedodíval.

Dnes se uskuteční bitva na ochranu přístavu Port Royal. Zatím to vypadá dosti vodově. Ach jo, zase bude bahno a voda, no tak uvidíme, kdo v té bitvě nakonec zvítězí.

napsala Ema Lovecká, Erjafjallajokull

středa 29. července 2015

Dvoudenní výlet

Ráno po snídani jsme se na nástupu dozvěděli, že náš čeká dvoudenní výlet po stopách Černovouse. Vyrazili jsme po oddílech, vždy patnáct minut po sobě.

Čekala nás dlouhá cesta, podle výpočtů tak 20km. Dostali jsme svačinky na cestu a naše první velká zastávka byla až na oběd (byly hamburgery). Potom, co jsme nabrali síly, vydali jsme se ke starostovi místní vesničky. U něho na obecním úřadě jsme našli další kousek zprávy (mapy). 

Další cíl (zastávka) byla u Barunčiny vyhlídky. Tam jsme dostali za úkol nakreslit kousek panoramata. To nám zabralo přes hodinu a pak jsme za mírného deště vyrazili dále. Podle mapy jsme šli nejkratší cestou k nedalekému rybníku. Tam nás čekala další zpráva. Ke zprávě jsme ale museli doplavat. Po rozbalení zprávy jsme zjistili, že je to morseovka přes celý papír. Jelikož jsme neměli dostatek času, pokračovali jsme k dalšímu místu na přespání. Tím byla louka poblíž tábora. 

Všichni měli hlad, proto jsme dostali za úkol uvařit buřtguláš. Všechny čtyři oddíly mezi sebou soutěžily, kdo bude mít lepší guláš. Po setmění, kdy se dopilovávaly poslední úpravy, byl guláš hotov a porota ho bodovala. Během vaření guláše jsme také luštili morseovku, abychom zjistili další indicie k Černovousovi. 

Při hledání jsme pak zjistili, že je Černovous o krok napřed a nechal nám prázdnou truhlu s výsměšným vzkazem. Po našem neúspěchu jsme se tedy usadili u táboráku a zpívali písně. Po krátkém spánku začalo pršet. Proto jsme se přesunuli na zbytek noci do chatek.

napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři

Výprava za chycením Černovouse

Ráno jsme se vzbudili a dozvěděli jsme se, že Černovous pláchl. A tak nám starosta Tortugy řekl, ať ho jdeme hledat. Tím začal náš dvoudenní výlet.

Měli jsme spoustu úkolů. Třeba nakreslit panorama z vyhlídky nebo přeplavat na ostrov pro zašifrovanou zprávu, která nás dovedla až k truhle, kde byl napsaný dopis od Černovouse, že jsme mu skočili na špek. V noci jsme si zazpívali s Honzou, který hrál na kytaru u ohně.

Ve čtyři hodiny ráno nás vzbudil déšť, a tak jsme se museli přestěhovat do tábora. Tam nám ráno starosta vynadal, že nemáme Černovouse, takže po snídani znovu začal náš hon na Černovouse. Našli jsme ho na jeho ostrově. Chytili jsme ho a dostali jsme za něj od starosty odměnu, takže jsme mohli jít na oběd. Teď stavíme děla, abychom mohli dobýt a zničit Port Roayal.

napsala Ema Lovecká, Erjafjallajokull