Piráti z Karibiku - sestřih táborových fotografií

Fotografie z celého tábora ve 25 minutách.

Propagační video z tábora je k dispozici také na youtube: https://youtu.be/WxXIlU424V0

Konec dobrý, vše dobré. Tajemná truhla otevřena.

Tak nakonec vše dobře dopadlo. Černovous byl chycen, spoután a předveden před starostu Tortugy.
Po několikahodinovém dotírání nám všem vyklopil, kde schoval svoji truhlu s pokladem, kterou jsme si okamžitě vyzvedli. Jaké to ale bylo pro nás překvapení, když jsme zjistili, že je truhla zamčená a klíč chybí? Samozřejmě Černovous nám od ní odmítl klíč předat, že prý netuší, kde ho propil. Inu, co? Tohle správného piráta neodradí!

Přepluli jsme do přístavu Port Royal a u guvernéra Henry Teecheho jsme se pozdě večer dozvěděli, kde máme klíč hledat. Ten prevít guvernér ho měl celou dobu u sebe! Nabídl se, že nám ho za věrné bukanýrské služby vydá, jakmile si seženeme naši truhlu, která omylem zůstala v Tortuze. Naštěstí jsme ale hlídáním truhly pověřili jednoho z místních tortugských potrhlíků, takže nebylo těžké se pro truhlu vypravit. Stálo nás to jen další zdlouhavé dohadování a vykoulení té největší pneumatiky na světě na kopec. Co by ale správný pirát pro poklad neudělal, že jo?

Když jsme konečně truhlu otevřeli, čekalo nás sladké překvapení, ze kterého si každý pirát mohl nabrat, co jen unesl. Paráda. Tomu říkám správné zakončení našeho dobrodružství. Už se těším, co nás bude čekat příště.

Pájič

Bojové cvičení s dělem

Poté, co naše loď bezpečně dojela do přístavu v Port Royal, nás vzbudil místní pan guvernér a chtěl po nás vidět naše děla, která jsme si vyrobili předešlý den v Tortuze. Každý tým tedy ukázal a předvedl své dělo. Pak nám pan guvernér řekl, že půjdeme na bojové cvičení, které čítá osm stanovišť.

Na prvním stanovišti jsme se museli trefovat velikou pneumatikou do terče. Na druhém jsme dělali to samé jako na prvním, ale s malou pneumatikou. Na třetím jsme cvrnkali kuličky do  malých panáčků. Na čtvrtém jsme házeli petangové koule do kuželek. Na pátém jsme museli házet z vyvýšeného místa papírové kuličky do malého kýble. Na šestém jsme si vzali ešusy plné vody a vodu házeli přes dva metry do vzdáleného hrnce, který jsme tak měli naplnit. Na sedmém stanovišti jsme házeli kladivy do terčů. No a konečně na osmém a posledním stanovišti jsme “stříleli“ lidmi na cíl – tzn. že jsme nasměrovali člověka, který měl zavázané oči, do malého kruhu, podle toho, kolik jsme mu řekli kroků. Samozřejmě všude jsme museli nosit naše dělo s sebou.

napsal Vláďa Votava, Mořští Jednrožci

Pronásledování Černovouse

Včera jsme se se starostou dohodli, že je konečně načase chytit Černovouse a zúčtovat s ním. Proto jsme se ihned po snídani se všemi čtyřmi posádkami vydali na ostrov, kde by se údajně měl Černovous nacházet.

Když jsme došli na určené místo, Černovous tam opravdu byl. Po nedlouhém pronásledování v mrazivé vodě se nám ho konečně podařilo chytit a spoutat. Potom jsme se vrátili ke starostovi, který nám řekl, ať od Černovouse zjistíme, kam schoval truhlu. Černovous to řekl ale jen našim kapitánům, kteří truhlu od starosty koupili za 200 stříbrných.

Ještě ten večer jsme se všichni nalodili na loď a odpluli jsme z Totrugy do Port Royal. Cestou jsme se koukali na film Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly.

Ráno v Port Royal jsme po přehlídce spolu s Titány plnili na cvičišti různé úkoly. Po tomto náročném cvičení jsme dostali výborný oběd a teď už jen čekáme co se bude dít dál.

napsal Jan Kučera, Mořští Jednorožci

Bitva o Port Royal

Včera po obědě jsme měli vyrábět děla na obranu i dobití přístavu v Port Royal. Potkali jsme třetího bratra Černovouse a ten nás zavezl do Port Roayal. Večer jsme se na lodi mohli dívat na Piráty z Karibiku I. Po náročném dni se ale skoro nikdo nedodíval.

Dnes se uskuteční bitva na ochranu přístavu Port Royal. Zatím to vypadá dosti vodově. Ach jo, zase bude bahno a voda, no tak uvidíme, kdo v té bitvě nakonec zvítězí.

napsala Ema Lovecká, Erjafjallajokull

Dvoudenní výlet

Ráno po snídani jsme se na nástupu dozvěděli, že náš čeká dvoudenní výlet po stopách Černovouse. Vyrazili jsme po oddílech, vždy patnáct minut po sobě.

Čekala nás dlouhá cesta, podle výpočtů tak 20km. Dostali jsme svačinky na cestu a naše první velká zastávka byla až na oběd (byly hamburgery). Potom, co jsme nabrali síly, vydali jsme se ke starostovi místní vesničky. U něho na obecním úřadě jsme našli další kousek zprávy (mapy). 

Další cíl (zastávka) byla u Barunčiny vyhlídky. Tam jsme dostali za úkol nakreslit kousek panoramata. To nám zabralo přes hodinu a pak jsme za mírného deště vyrazili dále. Podle mapy jsme šli nejkratší cestou k nedalekému rybníku. Tam nás čekala další zpráva. Ke zprávě jsme ale museli doplavat. Po rozbalení zprávy jsme zjistili, že je to morseovka přes celý papír. Jelikož jsme neměli dostatek času, pokračovali jsme k dalšímu místu na přespání. Tím byla louka poblíž tábora. 

Všichni měli hlad, proto jsme dostali za úkol uvařit buřtguláš. Všechny čtyři oddíly mezi sebou soutěžily, kdo bude mít lepší guláš. Po setmění, kdy se dopilovávaly poslední úpravy, byl guláš hotov a porota ho bodovala. Během vaření guláše jsme také luštili morseovku, abychom zjistili další indicie k Černovousovi. 

Při hledání jsme pak zjistili, že je Černovous o krok napřed a nechal nám prázdnou truhlu s výsměšným vzkazem. Po našem neúspěchu jsme se tedy usadili u táboráku a zpívali písně. Po krátkém spánku začalo pršet. Proto jsme se přesunuli na zbytek noci do chatek.

napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři

Výprava za chycením Černovouse

Ráno jsme se vzbudili a dozvěděli jsme se, že Černovous pláchl. A tak nám starosta Tortugy řekl, ať ho jdeme hledat. Tím začal náš dvoudenní výlet.

Měli jsme spoustu úkolů. Třeba nakreslit panorama z vyhlídky nebo přeplavat na ostrov pro zašifrovanou zprávu, která nás dovedla až k truhle, kde byl napsaný dopis od Černovouse, že jsme mu skočili na špek. V noci jsme si zazpívali s Honzou, který hrál na kytaru u ohně.

Ve čtyři hodiny ráno nás vzbudil déšť, a tak jsme se museli přestěhovat do tábora. Tam nám ráno starosta vynadal, že nemáme Černovouse, takže po snídani znovu začal náš hon na Černovouse. Našli jsme ho na jeho ostrově. Chytili jsme ho a dostali jsme za něj od starosty odměnu, takže jsme mohli jít na oběd. Teď stavíme děla, abychom mohli dobýt a zničit Port Roayal.

napsala Ema Lovecká, Erjafjallajokull

Vánoční divadla ze zrychleného roku

Podívejde se na videa divadel, která si jednotlivé oddíly připravily na oslavu Vánoc během své návštěvy Zrychleného ostrova.

Ostrov pohody a klidu

Dneska ráno jsme vypluli na Ostrov pohody a klidu. Jeden tým se musel rozdělit na dva menší týmy. Každý tým dostal kostku (místo 6 měla červíka). Podle toho, co padlo, jsme museli vyrazit na trať.

Hozením jedničky jsme dostali kuličku a museli jsme vyrazit podél trati. Kuličku jsme si museli pinkat po zemi. Trať měla asi 200m a to nejen po rovince. Když padla dvojka, čekala nás trať s pneumatikou. Trať nebyla jednoduchá, byla přes silnici, potok, bahno, bažiny a fotbalové hřiště. Padnutím trojky jsme museli vyrazit s kolem (nebylo nafouklé, nebo neměl řetěz). Trať byla podobná, jako s pneumatikou, jenom s tím rozdílem, že jsme museli jet přes bazén. Čtyřka znamenala, že se noha každého člena týmu přivázala do jednoho provazu. Tři nebo čtyři lidi si tak museli zavázat oči a v tomto útvaru pak museli projít lesem a po silnici. Pátá disciplína byla snad nejrychlejší, ale zato nejvíce bahnitá a špinavá. Museli jsme jít studeným potokem, který byl rozbahněný, a proto zde nebyly kameny vidět. Na konci potoka (kde to bylo mělké) pak byla lana, která jsme museli podlézt. Zdálo se to jednoduché a primitivní, ale jen do té doby, než jsme přistoupili blíže. Pod provazy bylo totiž bahno, ostré kameny, větve a voda. Jinak řečeno – bažiny. Hozením čísla „6“, tedy červíka, si mohl každý tým vybrat, kam chce vyrazit. 

Museli jsme házet kostkou tak dlouho, dokud neuplynuly dvě a půl hodiny.

napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři

Boj o žezlo

Včera jsme s Černovousem zůstali v Tortuze, abychom si po zásluze odpočinuli. Černovous a starosta zůstali po celý den v hospodě, takže jsme se vydali na louku, kde se konal turnaj v žezlu.

Byla trochu upravená pravidla, aby to pro nás bylo těžší, a i na hru byl omezený časový limit. Byl to opravdu těžký boj mezi všemi čtyřmi posádkami, ale nakonec to vyhrál tým Erjafjallajokull. Druzí skončili Titáni. No a my jsme se umístili na třetím místě před Mořskými Tygry.

Večer pak byla diskotéka, kterou jsme si všichni parádně užili možná i z toho důvodu, že hudbu pouštěl skvělý DJ Dave. 

napsal Jan Kučera, Mořští Jednorožci

Žezlo

Hned po budíčku, jen co jsme vyšli z chatek, bylo většině dětí zima. Ten kdo neměl mikinu, proto pro ni ihned utíkal do chatky. Poté byla rozcvička, která vypadala takhle: museli jsme posbírat papírky ze včerejší hry a kdo jich pak měl nejvíc, dostal bonbon. Zvítězil Kála (Honza Kalous). Po rozcvičce následovala snídaně - rohlíky s marmeládou.

Po snídani byl nástup na dopoledni program. Chvilku se dohadovalo, co se bude dít, a nakonec se rozhodlo, že se bude hrát turnaj v žezle. První hráli Jednorožci proti Titanům, ale nebylo to nijak jednoduché, protože hra měla jiná pravidla, než jsme byli zvyklí. Bylo to velmi napínavé a na posledních pár vteřin Jednorožci dorovnali skóre na konečných 2:2.

Pak hráli Jednorožci proti Tygrům. Mezi tím se střídali počítače po dvou hodinách. Potom byl oběd. Před obědem svolal Černovous piráty na nástup, na kterém jim řekl, že chce mít k obědu řízek. To se ale bohužel nestalo - k obědu byl smažák! Zjistilo se to, až když bylo jídlo na stole, a proto chce nyní starosta ubohého kuchaře za trest oběsit.

napsala Klára a Vikča, Titáni

Kuchař se zhoupl na šibenici

Vše začalo u oběda. Černovous se starostou si objednali řízek. Místo řízku ale dostali smažený sýr. Černovous se tím pádem naštval a dal rozkaz, aby pověsili kuchaře Lukáše.

Po obědě jsme měli polední klid. Pak jsme my, Jednorožci, šli na počítače. Z počítačů nás zavolal Černovous, aby zahájil popravu, ale když jsme tam přišli, tak nám oznámil, že se poprava posouvá o patnáct minut. Když čas uplynul a přišli jsme na popravu, řekl nám Černovous, že se na to nemáme dívat, a tak jsme odešli na louku. Pak za námi přišel Adam z IT a řekl mám, ať jdeme zpátky a tak jsme šli. Když jsme se vrátili, kuchař Lukáš už měl na hlavě černou masku a pod sebou stůl. Naposledy mu zahráli píseň na rozloučenou, než jeho trápení ukončil pirát Dazi podkopnutím stolu. 

napsala Danča, Anička a Amálka, Mořští Jednorožci

Lov zvířat

Dnes jsme dostali za úkol pomoci starostovi s pochytáním zvěře, která se mu rozutekla.

Náším prvním úkolem bylo běžet napříč lesem a hledat zvířata. Mezi ně patřilo například prase divoké, liška, komár, čáp dlouhonohý, atd. Druhým úkolem pak bylo nasbírat co nejvíce jednotlivých zvířat za jeden rok. Roky byly celkem tři a každé zvíře mělo své ekosystémy. Za každé zvíře se dostával určitý počet bodů. Například za štiku čtyři nebo za kunu tři body. Zvířata se dostávala tak, že jsme doběhli k velkému obrázku, který jsme viděli při plnění prvního úkolu, a tam hledali zvířata.

Každý mohl přinést jen jedno zvíře najednou. Rok byl rozdělen na roční období. Jedno roční období trvalo deset minut kromě třetího roku, který trval dohromady dvacet minut, neboli na jedno roční období připadalo přesně pět minut. Výsledná odměna za jedno zvíře se pak znásobila dvěmi.

Všichni jsme se dost naběhali a byli jsme unavení, takže když přišel zasloužený odpočinek, na který jsme čekali, do jednoho jsme si ho užili.

napsal Vašek Vorlíček, Titáni

Ostrov zvířat

Včera na nástupu nám starosta řekl, abychom vrátili všechnu zvěř do lesa. Začalo to tím, že dva týmy šly na hru ráno a dva týmy odpoledne.

Byli jsme vysláni po jednotlivcích po 25 sekundách po sobě. Běhali jsme po oranžových fáborkách. Okolo cesty s fáborky byly rozmístěno 17 zvířat, které si musel každý zapamatovat. Po doběhnutí do cíle dostal každý z nás papír, tužku a napsal zvířata, která si zapamatoval. Druhá hra byla také se zvířátky. Dostali jsme tři ekosystémy (1. čáp, žába, komár, 2. štika, bělice, perloočko, řasa, 3. kuna, veverka, oříšek). Ještě před začátkem jsme dostali grafy, které ukazovaly výskyt zvířat v jednotlivých ročních obdobích. V různém ročním období se totiž dařilo jinému zvířeti. V lese byly krabičky s každým zvířetem, pro které jsme běhali. 

Jedno roční období trvalo deset minut, v kuse (jaro, léto, podzim, zima) to tedy bylo čtyřicet minut. Běhali jsme takhle dva roky. Třetí rok byl kratší o pět minut a běhali jsme ho tedy celkem dvacet minut. Každý ekosystém začínal nejmenším zvířetem (komár, řasa, oříšek), které bylo potřeba v počtu dva kusy na uživení dalšího evolučně vyššího zvířete (žába, perloočko, veverka) a ty zase v počtu dva kusy na uživení vyššího zvířete (čáp, bělice, kuna), případně pak další dvě zvířata k uživení štiky.  

Hra dala tedy všem dost zabrat. Večerní program „byl veeen“ dvojčaty, Verčou a Zdendou, kteří slavili 18té narozeniny. Byli provedeni svým životním příběhem od narození do současnosti. Poté následovalo předávání dárku, ze kterého se vyklubala fotokniha. A pak už jen promítání života našich dvojčat u naší ajťárny, což bylo velmi zajímavé, zábavné a chvílemi i velmi dojemné.

napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři

Problémy se zvěří

Poté, co jsme navštívili královnu na Zrychleném ostrově, jsme se vrátili zpátky do Tortugy. Místnímu starostovi se tam do lesů vrátila jeho zvěř, ale byl v tom malý háček. Jeho zvěř se mu totiž rozutekla. Takže naším prvním úkolem bylo - vystopovat zvěř a následně ji dopravit do lesů tak, aby přežila všechna zvířata, která jsou na vrcholku potravního řetězce. Bylo to opravdu náročné a nás všechny to velice znavilo, ale nakonec jsme to zvládli.

napsal Jan Kučera, Mořští Jednorožci

Boj o vlajky

Včera dopoledne se nic nedělo. Měli jsme si odpočinout, dodělat oddílovou vlajku a udělat dalších osm vlajek na odpolední hru. Po poledním klidu jsme se od Černovouse dozvěděli, že budeme hrát hru s názvem Vlajky. Princip byl jednoduchý: ukořistit co nejvíc vlajek a potom je uhlídat. Časový limit na hru byl dvě a půl hodiny. Byl to opravdu litý souboj mezi všemi čtyřmi oddíly, ale nakonec jsme s počtem patnácti vlajek vyhráli. Po večeři jsme se odebrali na louku, kde si pro nás Vojta připravil hru s názvem "Piráte, nezlob se!". Následně jsme ještě hráli hru Houkaná a poté šli spát. V noci nás opět probudil Černovous se starostou, aby nás poslali na Zrychlený ostrov, kam jsme se hned ráno vydali.

napsal Honza Kučera, Mořští Jednorožci

Děti píšou domů

Rodiče, zkontrolujte si, prosím, své E-maily. Většina malých dětí již domů napsala, anebo vám brzy napíše! :)
Pokud chcete dětem poslat vzkaz, pište na E-mail: it@osjo.cz. Do předmětu zprávy napište "Pozdrav na tábor" + jméno dítěte. Zprávy pak dětem předáme ve vytištěné podobě.

Adam z IT

Zrychlený ostrov

Včera jsme se ocitli na Zrychleném ostrově. Na něm je jeden den dlouhý jako celý jeden rok.

Ráno jsme se probudili do Nového roku, kdy budíček byl s petardami. Hned po snídani jsme se museli chystat na Velikonoce. Holky musely barvit vajíčka a kluci dělali pomlázky. Poté začalo velikonoční mrskání. Kluci honili holky a získávali vajíčka. Holky se ale nedaly a po ukončení mrskání nabraly vody do ešusů a kluky pořádně polévaly vodou. Na konci se vše vyhodnotilo a získávaly se stříbrňáky.

Po obědě jsme dostali ‚,od královny“ za úkol udělat vánoční divadlo. Všechna představení vypadala velice zajímav. Královna Zrychleného ostrova se velmi bavila i se svými porotci. Po divadle ohodnotila královna s porotci snahu týmů a odměnila je čísly od 1 – 10. Poté nás pozvala na Štědrovečerní večeři (filé a bramborový salát, který byl mj. výborný). 

Po večeři k nám přišel Ježíšek a každému pirátovi přinesl pravé pirátské, táborové tričko. Po rozbalování dárečků jsme se zúčastnili ohnivé show pod vedením našeho kuchaře Lukáše. Pak už nás čekal Nový rok, který jsme oslavili bouchnutím šampaňského (bez alkoholu samozřejmě) a ohňostrojem.

napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři

Noční vzkaz

Po večerním programu jsme se odebrali k zaslouženému odpočinku. Všude byl klid, když tu náhle začal střízlivějící Černovous řvát, ať všichni vstáváme, že viděl divné světlo.

I když se nám moc nechtělo, vstali jsme z našich lůžek a odebrali jsme se za Černovousem. Ten nám řekl, že vyslal jednoho svého přítele na Nedobytný ostrov, kde se dostal do nějakých problémů. Prý ale vysílá zprávu pomocí světla, kterou Černovous nedokázal rozluštit, a proto řekl nám, ať to uděláme raději za něj.

Ve zprávě nám onen neznámý říkal, že mapu ukryl na místě, kde stál kdysi krmelec. Hned jsme se tam tedy vydali, abychom si mapu vyzvedli. Mapa opravdu byla tam, kde měla být. Když jsme mapu přinesli Černovousovi, bylo nám dovoleno zase jít spát. Zatím nevíme, k čemu mapa přesně bude, ale určitě se nám bude hodit.

 napsal Honza Kučera, Mořští Jednrožci

Epidemie

Ráno jsme se probudili do krásného dne, ale hned první pohled na sebe navzájem nám ten den znepříjemnil. Probudili jsme se totiž s červenými tečkami. Černovous nás nakazil. Pak nám řekl, že se to dá vyléčit lektvarem od šíleného doktora v bílé kombinéze. Ten sice lektvar umí vyrobit, ale nemá k tomu ty správné ingredience, a tak, pokud se chceme červených teček zbavit, budeme muset najít a donést ty správné ingredience. 

Řekli nám, že budeme muset obejít čtyři různá stanoviště, kde na každém stanovišti bude taková hádanka, kterou budeme muset uhádnout. K tomu nám také dali kolo, abychom byli rychlejší. To jsme ale ještě nevěděli, v jakém je stavu. Než jsme vyrazili, tak jsme si vytáhli z klobouku místo, kam bychom měli jít. Měli jsme jít ke čtyřem různým babkám kořenářkám.

První babka kořenářka byla u mostku, druhá u lomu, třetí u rybníka a čtvrtá byla na louce poblíž zbořeného krmelce. Tak jsme teda šli. Byla to celkem namáhavá cesta, ale všichni jsme na sebe byli hrdí, že jsme tuto cestu zvládli. Pak už jsme mohli jít konečně do bazénu. Nakonec na nás čekala výborná rajská, která všem moc chutnala.

napsala Julie Uncajtiková, Mořští Tygři

Klíče k pokladu

O smlouvě Černovouse se starostou Tortugy už asi víte. Černovous se ji pokusil obejít tak, že starostovi ukradl jeho jedinou truhlu. Háček byl v tom, že truhla je zamčená. Starosta možná ví, kde se klíče nachází – na Ledovém ostrově, nebo na jiných záhadně pojmenovaných ostrovech. Černovous je moc líný, navíc bez rumu se ani nehne, a tak mu Kostička poradila, aby vyslal nás „mořské krysy“, jak jsme tady nazýváni.

Dopoledne se pro klíče vydaly oddíly Nenažraného Zdendy a Zrzavého Daziho, odpoledne pak Otravného Pájiče a Unaveného Vojty. Naším prvním úkolem bylo postavit sáňky, ovšem bez použití hřebíků, do každého oddílu tři. Každý se s úkolem popral jinak, a tak bylo k vidění hned několik modelů. Sáně nakonec byly postaveny, teď už si jen nasadit kulicha a rukavice a vyrazit. Jedeme přeci do zimy.

Závody saní s tažnými psy byly odstartovány, na trať vyjelo šest spřežení. Cesta byla různorodá. Občas z kopce, avšak většinou do kopce. Přes les a pařezy, louku a vodu. Čekaly na nás čtyři úkoly. U prvního měli „mašéři“ najít voňavou květinu, kterou vyléčili osleplé psy. Druhým úkolem jsme se zdokonalili ve střelbě zbraní na medvědy. Ve třetím úkole jsme ze sebe udělali skutečné psy, když jsme navigovali slepého mašéra lanovým bludištěm. Za poslední úkol jsme měli postavit most přes brod tak, aby se mašér při přejezdu po mostě nenamočil. Komu se nechtěl tahat materiál na stavbu mostu, ten si zašel asi kilometr navíc pro kužel. Pak už jen zbývalo na ostrově najít malý klíček od pokladu a v co nejkratším čase se vrátit do tábora.

napsala Kája a Dany, Mořští Jednorožci

Mašérské závody

Ráno byl budíček jako vždycky. Uff. Neměli jsme rozcvičku a místo toho jsme šli dělat saně a připravit se na závod. Bylo to o fous, ale vyšli jsme jako první. Pak nás předběhl Markův tým z Titánů, ale pak jsme je zase předběhli my. Jmenovalo se to „Běh napříč Tortugou“.

Já, Perout Felix, jsem byl mašér. Měli jsme dobrej vůz a na tom voze to pěkně drncalo, až to bolelo, au! Na to stavění saní jsme měli dvě hodiny. Nejdřív to vypadalo, že to nestihneme, ale nakonec jsme se do toho opřeli a jen tak tak jsme to stihli. Do cíle jsme dojeli jako šestí.

Pak jsme šli na svačinu a byla to dobrota, mňam. Po svačině jsme šli na počítače a bylo to tam úplně úžasné! Měli jsme Vaška a Kláru a další děti jsem ani neznal. Chvíli jsme také rozmotávali uzle. Uff, to byla ale fuška! Provazy jsme dávali do krabice a pak jsme už konečně šli do bazénu. Brrrr, bylo to tam studený a zároveň i ledový.

Druhý den ráno nám udělala Černovousova nemoc puntíky po celém těle. Černovous (Dejv) už ale puntíky neměl, že prý ho vyléčil nějaký doktor.

napsal Felix Perout, Titáni

 

Začátky pirátsví

Včera 20.07.2015 jsem dopluli do Tortugy. V tomto pirátském městě jsme našli piráta jménem Černovous. Všichni jsme byli po dlouhé plavbě hladoví, ale neměli jsme peníze na jídlo v místní krčmě. Tak nám Černovous poradil, že když ulovíme dostatek zvěře z nedalekého lesa, tak úlovek můžeme vyměnit za dobrou snídani.

Poté co jsme se najedli, přišel do krčmy starosta, který si stěžoval, že mu někdo vylovil všechnu zvěř. Černovous nás okamžitě nahlásil a starosta nás chtěl všechny nechat popravit. Naštěstí nás nakonec jenom vydražil do posádek čtyřem pirátským kapitánům. Odpoledne nás Černovous pro změnu nepovažoval za opravdové piráty a tak jsme absolvovali běh Tortugou. Tento běh byl někdy vcelku náročný, ale nakonec jsme ho všichni úspěšně dokončili, a na důkaz toho, že jsme skuteční piráti, jsme se všichni nechali potetovat.

napsal Honza Kučera, Mořští Jednorožci

Bylo vydáno první vydání novin + první várka fotek

Zdejší knihtiskařské středisko vydalo první vydání novin a várku fotografií.

Noviny naleznete v sekci Noviny a fotky ve Fotogalerii.

Adam z IT

Normální pirátský den

Ráno nás probudil Vojtův budíček, ale naštěstí žádná rozcvička nebyla. UFF! Místo toho jsme dostali zaplaceno za včerejší hru. Každý, kdo se dobře vyspal, musel Černovousovi zaplatit 2 stříbrňáky. Po snídani jsme podle toho, kolikátý jsme byli oddíl, dělali různé činnosti. 

Po obědě jsme měli polední klid. Většina z nás hrála ping pong a ostatní si asi hráli nebo si povídali.

Po poledním klidu jsme měli odpolední hru. Družstva si vylosovala čísla a podle nich jsme začínali na různých stanovištích. Celkem bylo stanovišť osm. Tým Vojty a Kristýny skončil první, tým Zdendy a Verči druhý, Dazi s Janou byli třetí, no a samozřejmě Pájič a Veronika byli čtvrtí, tedy poslední.

Samozřejmě jsme se všichni, tedy kromě Kristýny, nechali potetovat na důkaz toho, že jsme praví piráti. Po večeři následovaly hry, které vedl kapitán Zdenda.

napsala Ema Lovecká, Erjafjallajokull

Cesta do přístavu Port's Royal

Většina z nás se vydala do tábora autobusem. Při jízdě autobusem jsme měli několik zastávek. První byla v České Třebové, poté v Ústí nad Orlicí, Chocni, Hradci Králové a konečně nás čekala táborová základna Nesytá. Cesta byla dlouhá zhruba dvě a půl hodiny. 

Všichni děti si odnesly věci pod střechu u počítačovny a šly k restauraci Zlatá studna podívat se na popravu Otravného Pájiče, Zrzavého Daziho, Unaveného Vojty a Nenažraného Zdendy a to s velikou hostinou. Nakonec ale poprava nebyla a čtyři piráti se domluvili s guvernérem, že najdou jeho poklad a za odměnu je nepopraví. Je v tom ale háček, poklad musí najít jenom jeden pirát a ostatní tři budou popraveni, proto si každý s pirátů vzal na pomoc nás, co jsme přijeli do města Tortugy. Poznali jsme se mezi sebou, zahráli si hry a kolem desáté hodiny večer jsme šli spát na loď.  

Když jsme se ráno vzbudili, už jsme byli v Tortuze a šli jsme si dát svačinu do hospody u Krčmy. Bohužel jsme jí neměli čím zaplatit, naštěstí jsme tam ale potkali Černovouse a guvernérova bratra, který pořád pil rum a nikomu za to neplatil, a ten nám poradil, kde si máme nalovit zvěř, kterou si pak vyměníme za stříbrňáky. Jedna zvěř se vyměnila za jeden stříbrňák a za deset stříbrňáků jsme si dali svačinu. Černovous také slíbil, že nám pomůže s hledáním pokladu a tím si sám pomůže k tomu, aby zaplatil všechny svoje dluhy u pana starosty. 

Poté jsme si dali svačinu a guvernér s Černovousem nás šli vydražit za to, že jsme mu zabili všechnu jeho zvěř. Tak jsme zase byli v jednotlivých skupinách u stejných pirátů a šli jsme na oběd, který nás stál 1 stříbrňák.

napsal Petr Bartáček, Mořští Jednorožci