Mašérské závody

Ráno byl budíček jako vždycky. Uff. Neměli jsme rozcvičku a místo toho jsme šli dělat saně a připravit se na závod. Bylo to o fous, ale vyšli jsme jako první. Pak nás předběhl Markův tým z Titánů, ale pak jsme je zase předběhli my. Jmenovalo se to „Běh napříč Tortugou“.

Já, Perout Felix, jsem byl mašér. Měli jsme dobrej vůz a na tom voze to pěkně drncalo, až to bolelo, au! Na to stavění saní jsme měli dvě hodiny. Nejdřív to vypadalo, že to nestihneme, ale nakonec jsme se do toho opřeli a jen tak tak jsme to stihli. Do cíle jsme dojeli jako šestí.

Pak jsme šli na svačinu a byla to dobrota, mňam. Po svačině jsme šli na počítače a bylo to tam úplně úžasné! Měli jsme Vaška a Kláru a další děti jsem ani neznal. Chvíli jsme také rozmotávali uzle. Uff, to byla ale fuška! Provazy jsme dávali do krabice a pak jsme už konečně šli do bazénu. Brrrr, bylo to tam studený a zároveň i ledový.

Druhý den ráno nám udělala Černovousova nemoc puntíky po celém těle. Černovous (Dejv) už ale puntíky neměl, že prý ho vyléčil nějaký doktor.

napsal Felix Perout, Titáni