Hozením jedničky jsme
dostali kuličku a museli jsme vyrazit podél trati. Kuličku jsme si museli pinkat
po zemi. Trať měla asi 200m a to nejen po rovince. Když padla dvojka, čekala nás
trať s pneumatikou. Trať nebyla jednoduchá, byla přes silnici, potok,
bahno, bažiny a fotbalové hřiště. Padnutím trojky jsme museli vyrazit s kolem (nebylo nafouklé, nebo neměl
řetěz). Trať byla podobná, jako s pneumatikou, jenom s tím rozdílem, že
jsme museli jet přes bazén. Čtyřka znamenala, že se noha každého člena týmu
přivázala do jednoho provazu. Tři nebo čtyři lidi si tak museli zavázat oči a v tomto útvaru pak museli projít lesem a po silnici. Pátá
disciplína byla snad nejrychlejší, ale zato nejvíce bahnitá a špinavá. Museli jsme
jít studeným potokem, který byl rozbahněný, a proto zde nebyly kameny vidět. Na
konci potoka (kde to bylo mělké) pak byla lana, která jsme museli podlézt. Zdálo se
to jednoduché a primitivní, ale jen do té doby, než jsme přistoupili blíže. Pod provazy
bylo totiž bahno, ostré kameny, větve a voda. Jinak řečeno – bažiny.
Hozením čísla „6“, tedy červíka, si mohl každý tým vybrat, kam chce vyrazit.
Museli jsme házet kostkou tak
dlouho, dokud neuplynuly dvě a půl hodiny.
napsala Lenka a Verča, Mořští Tygři
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář